pátek 28. února 2014

Jak jen to nazvat?

Ahoj ahoj!
Tak si tak sedím ve škole a nic nedělám. Věřte nebo ne, ale opravdu mě to nebaví...mnohem radši bych teď seděla v lavici a klidně i psala nějaký test. Nejsem ten typ, co dokáže od 8 do 14:30 dřepět na zadku u pc a nic nedělat. Pátky jsou prostě v tomhle vážně nudný a mě to vždy donutí přemýšlet o sobě, o mém životě který teď vedu a jestli je to vlastně správně.
A tak jsem se rozhodla, že se vám se vším tím svěřím. Dneska to bude srdcervoucí "psaní do deníčku". Vím, že vás to asi moc nezajímá, ale mně pomáhá se z toho všeho vypsat a jakoby veškeré své "problémy" vypustit do světa a už je neřešit:)

Takže hned ze začátku- pátky nesnáším z jednoho prostého důvodu. Jen málokdy se ve škole v ten den něco dělá, buď už mám všechno hotové a nebo nemám žádnou inspiraci a motivaci k tomu, splnit zadaný úkol. (studuji uměleckou školu a v pátek máme fotografii.) Pátky mě dočista vysávají, ale jen do doby, dokud nezazvoní na poslední hodinu a já už se pomalu balím a najednou je nálada skvělá, protože jedu DOMŮ! Dnes máme např. se souborem koncert v Casinu a to miluju. Je to úžasné odreagování se, skvělá parta lidí a tím i dobrá nálada a dneska moje sestřička bude mít premiéru s naším orchestrem, protože tak nádherně zpívá, že jí náš dirigent přijmul jako zpěvačku :) JSEM NA NI TAK PYŠNÁ!
Další skvělá věc, která ve mě probouzí skvělou náladu je to, že mi konečně začínají týdenní prázdniny a pak jedu s mamkou a ségrou do Paříže, takže čekejte mega velký článek až přijedu! :D :)
No a teď už k tomu ne moc fajnovýmu..jestli jste se dostali až sem, moc vám děkuju, že čtete i takovýhle můj kopec úplně zbytečných písmenek, ze kterých skládám ještě méně významné myšlenky...
Jak jste mohli vidět v minulém článku, tak asi víte, jakou cestu jsem už ušla co se hubnutí a formování mé postavy týče. Jsem na sebe opravdu moc moc pyšná a o tělo a stravu se začínám zajímat čím dál tím více. Nepatřím už naštěstí k těm, co si každý den počítají kcal a měli deprese, když ten svůj počet denních kcal přesáhli nebo byli pod normou. To už mám za sebou a už se k tomu vrátit nehodlám, protože už vím, že to tak trochu nemá cenu řešit. :) Ale přeci jen jsem si včera poprvé spočítala můj přesný příjem bílkovin, sacharidů a tuků za včerejší den, jen pro info jak na tom jsem a jestli bych měla něco změnit. No řekněme, že od jednoho výživ. poradce jsem si nechala poradit, jestli jím ke své fyzické aktivitě správně. Tak mi bylo řečeno, že jím moc málo bílkovin, moc sacharidů a tuky bych měla také ubrat. Tak jsem se do toho samozřejmě pustila! No a včerejším přepočítáváním jsem zjistila, že to teď naopak s bílkovinami strašně moc přeháním (104g za den), sacharidů, i když jsem si myslela, jak jsem je ubrala, mám skoro 200g na den a tuky mi přišly v normě..Koukala jsem na to jak nevěřící, že toho do sebe za den můžu naházet tolik, i když zdravého. Ale nakonec, jelikož mám 55kg, mám bílkovin a sacharidů strašně moc. Takže teď zase plánuji a lámu si hlavu jak to všechno napravit. Jsem děsná, že to furt tak hrotím co? :/ :D No jo, jsem ztracena. Tohle je teď asi to, nad čím dneska tak nějak nejvíce přemýšlím, protože opravdu nemám co jiného na práci...
Dalším mým velkým psychickým problémem je to, že nemám ve skoro19ti kluka, žádný vážný vztah. Strašně mě to užírá, ale pořád doufám, že se někdo objeví a já budu konečně šťastná, protože pak mi už opravdu nic chybět nebude.
Jinak plánuji KONEČNĚ upéct babičce k narozeninám dort, také pořád přemýšlím jaký.
 To jsou starosti co? Občas si přijdu opravdu na hlavu, když si to tak zformuluju. Mám minimum problémů, které vlastně skoro ani nejsou problémem, ale já se tím trápím. Vím, že jsou lidé, kteří denně řeší to, že nemají co jíst a já si tu řeším to, že jím moc bílkovin a sacharidů, zatím co oni by dali nevím co i za kousíček z mé svačiny. Nebo také to, že řeším jak náročné cvičení si naordinuji, abych měla dobré výsledky a postava se měnila, zatím co jsou lidé, co už se např. nikdy ani nepostaví na nohy. Nebo to, že nemám v 18ti přítele! No prostě uvědomuji si, že moje problémy jsou minimální a tolik lidí by dalo nevím co za to, aby měli jen takové mini problémky jako já. Jsem sobecká, že si přeji mít pěkné a zdravé tělo a být šťastná se svým přítelem? :/ Ano jsem. Vím to, ale nemůžu si pomoci. Po x letech trápení se s láskou, kdy jsem odmítala všechny ty skvělé kluky kvůli jednomu blbcovi, jsem konečně někam popošla, ale na druhou stranu pořád stojím na stejném místě, i když o 13kg lehčí a sebevědomnější.Podle toho, jak mě hodnotí mí kamarádi a okolí, nejsem ošklivá, ani hloupá, umím vařit a péct :D a tak nějak už mě přešla ta puberta a přistihuji se, jak moc už myslím dospělácky a jsem zodpovědná. A i přes to nikoho nemám..No jo, můžu jenom doufat, že ten obyčejný kluk přijde a já vás tu nebudu obtěžovat svými problémy/neproblémy...
Jestli jste si tento můj bezvýznamný článek přečetli až sem, moc vám děkuju a vážím si toho. :)

Mějte krásný den a snad jsem vám tím nezkazila náladu, to bych nerada, protože je pááátek! A každý by se měl mít rád takový jaký je, a být rád za svou rodinu a za to co má. Opakuj si to pořád dokola Janino!!
Tak se mějte hezky,
Vaše slamovic

Žádné komentáře:

Okomentovat