Paříž

Ahooj!
Tak už jsem zpátky v ČR. Možná si budete ťukat na hlavu, ale ZAPLAŤPÁNBŮH! že už jsem doma :D
Samozřejmě to bylo kouzelné a moc moc jsem si to užila :) Ale po 2 dnech, kdy jste od brzkého rána do večera na nohou a po celé Paříži chodíte a chodíte a JÍTE :D No měly jsme toho s mamkou a ségrou plné zuby a už jsme chtěly postel, jenom postel!:D Ale zároveň jsme chtěly jít dál a poznávat další ta skvělá místa :) Cestovka byla úžasná, hned jak jsme nastoupily, dostaly jsme všechny instrukce, každý jsme měl svou dotykovou obrazovku s hudbou a filmy, takže v autobuse nebyla nuda :) Hned druhý den ráno, opravdu brzy ráno :D (asi kolem půl 8) jsme dorazili do Paříže, kousek před Eiffelovku :) Hned se kolem nás vyrojili černoši s roztomilými malými, ale i obřími kopiemi Eiffelovky :D Dopředu nám bylo řečeno od paní delegátky, že tihle jsou ti "hodní" a že je výhodné koupit to tady. Tak kdo by nekoupil 5 Eiffelovek na klíče za euro nebo dvě...takže suvenýry jsme měli skoro vyřešené už po prvních 5ti minutách :D:)
Jsem strašný zmrzlík a nemůžu za to. Prostě dokud není alespoň 25stupňů, nemám důvod sundávat mikinu, prostě je mi pořád zima. Kort v Paříži mi byla velká zima:D U Eiffelovky otevírali v půl desáté ráno a abychom nestáli ty ohromné fronty, byli jsme tam mezi prvními. Tudíž jsme tam čekali pěkně dlouho a já byla jak rampouch :D Ale stálo to za to, to je jasné! :)

Ranní pohled na Eiffelovku :)

Mamka už v Paříži byla a protože má problémy s kyčlemi, šly jsme na Eiffelovku jen já a ségra. Chtěly jsme si to vychutnat a hlavně jít pěšky těch 700 schodů bylo 2x levnější, než si vyvézt zadek výtahem. Tak jsme šly pěkně hezky pěšky. Docela jsem koukala, jak mě skoro ani nohy nebolely, mohla jsem jít pořád dál a dál a udýchaná jsem nebyla skoro vůbec :) To samé se nedá říct o mé mladší sestře, která slovo "pohyb" nebo "sport" nemá ve svém slovníku stejně jako mamka :D Takže jsem se samozřejmě cítila dobře a smála se jí, že je na tom tak špatně a funí jako slon :D Do druhého patra jsme tedy došly a k naší smůle byl nad celou Paříží mlhový opar, takže jsme toho moc neviděly...ani fotky se tedy moc nepovedly, opravdu nebylo pomalu ani co fotit..proto jsme se rozhodly zůstat jen ve druhém patře a nepřiplácet si za nijaký výhled úplně ze shora. I tak se nám to moc líbilo a zpátky, aby jsme stihly sraz s delegátkou jsme si to tedy sjely už výtahem :)

Se ségrou v prvním patře- já jsem ta vlevo :D

Všude, ale opravdu všude po Paříži vás zastavují samé slečny, co po vás chtějí podepsat nějaké petice co se jejich životů týče a že mají 20 dětí a nemají žádná práva atd nebo ti "špatní" černouškové, co vás čapnou za ruku, uvážou vám náramek z tenkých provázků a pak po vás chtějí několik euro a pak na vás nadávají, když jim tolik za takovou mašličku nechcete dát. Nevím proč, ale děsně mě bavilo je furt odmítat a poslouchat, jak na vás nadávají ve francouzštině :D

Bohužel jsou tam i takový chudáci, jako i u nás samozřejmě. Lidé bez domova. S mazlíčky, bez mazlíčků. Každopádně studuji uměleckou školu- obor fotografie, a protože můj hl. učitel věděl, že jedu do Paříže, že já kráva mu to říkala, a tak mým hlavním objektem co se fotek týče nebyly ani tak památky, jako život v Paříži. Mám opravdu spousty fotek lidí bez domova, co žebrají na každém rohu. Bylo mi jich opravdu líto a o to víc, že jsem je musela fotit, abych splnila určitý úkol.

Na druhou stranu se mi děsně líbila energie vyzařující z francouzů, co si nežijí asi tak špatně. Studenti ze Sorbony obleželi spoustu parků a ve velkých hloučcích zase JEDLI :D Všechno možné a smáli se, objímali. Opravdu jsem nechápala, že furt něco jí! Nepotkala jsem snad jediného člověka, který by v ruce nedržel Pannini, palačinku nebo neseděl v restauraci a opět se neládoval, v kteroukoli denní dobu :D A tak proč bych si nejedla také že? Ale o samotném stravování co jsem prožila, vám chci napsat samostatný článek...
Další, co mě velmi překvapilo bylo to, že by francouze nenapadlo ukrást židličky v parku. Opravdu na každém kroku a veřejném místě byly všude židle, aby si studenti ze Sorbony, ale i ostatní mohli vyhřívat na sluníčku a povídat si, odpočívat. Dokonce nám bylo řečeno, že mnohdy i nějaká ta židlička přibude! :D Prostě opět se ukázalo, že krást máme asi ve zvyku jen my...

Jinak samozřejmě Paříž jako taková je úžasné místo. Opravdu jsem se do ní zamilovala a asi by mi nedělalo problém tam nějaký čas žít. Je krásná na každém kroku. :) Nejvíce se mi líbila noční Eiffelovka a chrám Notre Dame. Samozřejmě třeba taková čtvrť Champs- Élysées musím také zmínit. Všude samé značkové prodejny a celou dobu, co se po téhle čtvrti procházíte, máte před očima buď Vítězný oblouk a nebo Náměstí svornosti. Oboje jsou opravdovými skvosty:)

Další, co se mi opravdu na Paříži a jejich obyvatelech zamlouvalo bylo to, že jejich velkou láskou je běh a jízda na kole. Opravdu na každém kroku potkáte nějakého běžce nebo cyklistu. Nápad s koly se mi zdá vážně fantastický! Na každém rohu máte několik stojanů s koly a pokud máte nabytou kartičku (kterou můžete využívat i na metro, autobusy...) tak si takové pěkné kolo můžete půjčit na jak dlouho chcete a jedete si na něm třeba do práce nebo do školy :) Je jedno v jaké části Paříže pak u stojanu kolo necháte, přiložíte opět jenom kartičku, odečtou se vám peníze a vy jste udělali něco pro své zdraví a ještě jste na daném místě, kam jste se potřebovali dostat. :) To mi přišlo jako opravdová pecka a kdybych bydlela v Paříži, určitě bych jen běhala a všude jezdila na kole :D

Také jsme byly poslední večer na projížďce po Seině. Tento den byl opravdu náročný, chodili jsme asi 10h v kuse a byla opravdu zima. Hlavně teda mně :D A to jsem měla na sobě asi 6 vrstev a stejně mi teplo nebylo.. Projížďka lodí po Seině byla skvělá. Večer je Paříž snad ještě krásnější než ve dne a když vidíte všechny ty osvětlené budovy jako je Louvre, Notre dame, Eiffelovku, Invalidovnu, Muzeum Orsay a plno dalších krás..je to zážitek na celý život :) Škoda jen, že byla taková zima a tak foukalo, že jsem myslela, že mám zadnici přimrzlou k té malé oranžové plastové židličce, která mě taky vůbec nezahřála samozřejmě! :D Každopádně nemocná být z toho opravdu nehodlám, nenene :D

A jako poslední bych zmínila asi Louvre, do kterého jsem šla opět jen já se ségrou. Jako hlavní cíl jsme si daly Egypt, protože nás obě dvě zajímá a já z něj možná příští rok třeba budu maturovat že jo...:D Ale řeknu vám... to je takový bludiště! Místo určeného Egypta jsme čirou náhodou narazily na Monu Lisu. Neuvěřitelné, jak se lidé dokáží proměnit ve zvířata, když jde o něco slavného a nebo něco k jídlu, že jo :D Tak alespoň ji jsme viděly, vyfotily jsme se s ní a pokračovaly ve hledání toho zpropadeného Egypta. Nějaká mapka nám byla skoro k ničemu, tak jako tak jsme se pořád ztrácely :D Nakonec jsme Egypt našly, ale nějak moc nadšené jsme nebyly no :) Čekala jsem od toho asi víc, ale 100% ti, kteří se o umění zajímají více než já, si to museli užívat maximálně :) Takže Louvre jako takový...no další zážitek, ale že bych se tam potřebovala ještě milionkrát dostat? To asi né :)

Co se týče jídla, o tom jak už jsem říkala, vám chci napsat samostatný článek, protože jsem opět nezklamala a lítalo toho do mě opravdu maximum..ale užila jsem si to a to bylo hlavní :)
A aby toho nebylo málo, mamka si na začátku druhého dne (kdy nás čekalo ještě asi 7 hodin chůze) rozsekla opravdu hodně nohu. Všichni jsme si mysleli, že to je jen malý škrábanec, ale teklo krve jako z vola a dost jsme se se ségrou bály, aby to s mamkou někde neseklo, protože opravdu ztratila docela dost krve. No každopádně jsme to zvládly, mamka žije a chodí :D
A ještě aby toho nebylo málo napodruhé, dnes ráno jsme cestou domů s cestovkou ještě stavěli v takových lázních v Německu, kde jsme měli hodinku a půl na dovádění. Opět jsme šly jen já a ségra, protože mamka s tou nohou do vody nemohla...Já jsem si šla hned zaplavat aspoň 26 bazénů, abych ze sebe shodila tu tíhu těch menších výčitek svědomí, že jsem toho do sebe naházela tolik..:D A pak jsme šly na tobogán. Asi třetí jízda se mi stala ostudnou, v zatáčce mě to vyhodilo takovým stylem, že jsem si dala pořádnou pecku do hlavy. Já, a to že vydržím docela dost :D jsem se opravdu rozbrečela bolestí. Měla jsem černo před očima a brnělo mě snad úplně všechno. Takovou ránu jsem fakt snad nezažila a byla jsem ráda, že jsem se tam někde neskácela a neutopila. Hlava mě bolí ještě teď, mám tam pěknou bouli a nemůžu na tom ležet ach jo :D Takže opět naše rodinka nezklamala- mamka noha, já hlava :D PARÁDA!
A jako sladkou tečku mého únavného vyprávění bych vám chtěla sdělit, že jsem kousek od Louveru potkala Pierce Brosnana :P Nejhezčí chlap na planetě! Žeru ho už z jeho slavných dob, kdy mohl říkat to skvělé- Bond, James Bond. A skvěle zpívá a já ho prostě... miluju :D Škoda, že zmizel tak rychle, opravdu se kolem mě jen mihnul. Bylo vidět, že je tam tajně a nechtěl být nikým spatřen. Tak jsem ho samozřejmě respektovala a nerozeběhla jsem se za ním jak praštěná, takže ani fotku nemám. Ale zážitek jo, to se musí nechat :)
Takže tímto bych chtěla ukončit mou exkurzi alá Paříž. Snad jsem vás neunudila k smrti a aspoň čtením jste se k Paříži přiblížili. :) Moc moc doporučuji se tam někdy zajet podívat, je to nezapomenutelné a určitě na to budu vzpomínat jen a jen v dobrém :)